Malá Fatra - Slovensko 2006
Po cestě vlakem a tipem,kde se ubytujeme jsme nelenili a vyrazili na Velký Rozsutec. Počasí nám přálo, byla to parádička.
Že se ještě vracím k cestě, tak už nikdy nejedu jinak než lehátkovým vozem a nadrátkovaná jako fík. Byl to totiž fakt luxus probudit se až na hranicích!
Zpátky k ubytování ve Štefanové!
Chtěli jsme čtyřlůžák, ale paní domu nás překvapila: Sem si všimla, že jste dva páry, tak jsem vám dala 2 dvoulůžkové pokoje. KEĎ MOŽEM, POMOŽEM… pravila vítězoslavně a šibalsky mrkla na Dany. A tahle hláška nás pak provázela celou dovolenou.
HORE ZDAR, přiblížím vám naši strastiplnou cestu lemovanou nocováním v teple, s hotovým jídlem, láhvemi s vínem a manželskými postelemi…
Každý den byl fakt jiný! První den nádhera Velkého Rozsudce, supr počasí, pohodička.
Pondělní fotky jsou ty z hřebenu, na kterém se válí oblak a my jím procházíme, kluci se slovy: „Když celý rok chčíje on na nás, tak mu to oplatíme!“ No a oplatili!! Jenže cesta na vrh byla fakt vydřená. Funíme pod lanovkou, pot z nás teče proudem a když dáváme v polovině přestávku na pití a čokoládu, marně se ohlížím, kdy dorazí i kamarád Dech. Lavička na vrcholu je skvělá, dáme sváču – tentokrát bez vína a razíme. Fouká silný vítr a tak mraky mají divadelní představení a my místo chůze jen fotíme, ocháme a žasneme. Kvůli nočnímu dešti a ztrátě času kocháním si musíme zkrátit cestu a nejdeme na Stoh. Takže kloužeme po brutálním padáku dolů - Dany si přisedla elegantně ruku, trošku jí bolí, ale jinak je čistá. No a já jí musím dohnat, přece! A tak sebou švihnu na stejným místě, jenže to sjedu po koleni, brzdím rukou a přetáčím se a padám na prdel! Snad mi pustí do hospody. Jsem jako prase.
Pustí, sedíme na terásce a s Dany popíjíme svařák zatímco kluci slintaj nad Keltem.
V úterý jsme chtěli jít na těžko přes Kriváň směrem na chatu pod Suchým a dál přes Strčeno… Jenže v pondělok a útorok lanovka nepremává a po včerejší dřině si radši přidáme pohodový den dole. Lehká túra zakončená Dierami je fantastická, řetězy, žebříky, vodopády, barevný listí…. Úplně se tam vidím. A tomu předcházela túra za Těrchovou, po stopách Jánošíka. Jsme jak v pohádce, prolézáme kusily, kde se natáčel film o Juraji J., v dědině JÁNOŠÍKOVCE Pája našel dokonce zlatej poklad! Jsme tu jak návštěvníci z jiný doby, jsme jak o 100 let zpátky a ještě o 1000 km dál na východ…. No bájo!!! Jsme hodinu od Štefanové, máme žížeň, že bysme jí mohli prodávat. Hurá, otvorená chata – sice pivo TOPVAR, no ale v tu chvíli chutná výtečně. Zatímco kluci slastně popíjejí, my s Dany máme asi vlčí mlhu. Horský vůdce – spíš svůdce! Hlavní hrdina našich snů na Slovensku!
Středa a cesta na těžko. V autobusu si Pája uvědomí, že na zastávce nechal pláštěnku, váhá, jestli se vrátit a přijít pěšky pod lanovku. Po chvíli mi dojde, že jsem na chatě nechala hůlky, takže je rozhodnuto. Není to ani blbost, ani roztržitost, ale snídaně – vínko. Vyskakujeme z autobusu a mastíme tam a ještě rychleji zpět. Závodní krůta hadr! Ranní rozcvičku máme za sebou. Uhnaní vítězoslavně máváme věcma nad hlavou, docházíme k Dany a Blakovi. LANOVKA NEPREMÁVÁ! Mžitky před očima, chuť vraždit… tak nám je skvěle. Ale prej ji zkusí opravit. Takže vypocené tekutiny doplňujeme v REŠTAUÁCII a pijeme víno. Další načneme,ale dopíjíme konečně v lanovce. Nahoře je psí počasí, mlha, vítr a tak vyrážíme vstříc dobrodružství. Cestou si vaříme čaj, ze srandy jsme zkusili GPSku a určit, jestli jsme za Malým Kriváněm. Ta nás ale zradí a netrefí se docela o kus. Nevadí, čaj nám chutná tak jako tak. Někde si cestu chceme zkrátit po žluté a nelezeme do kopce, ale jdeme po vrstevnici. To byl nápad! Máme pocit, že máme levou nohu kratší, klouže to jako fík, přelézáme popadané kmeny a ještě pod náma bručí medvěd. Jenže přes mlhu není vidět skoro nic, tak abysme zaplašili jednoho ze 70 na Malé Fatře, zpíváme mu MEDVĚDI NEVĚDÍ,…
Chata pod Suchým a dnešní den je přesně to, kvůli čemu jsme původně vyráželi na Slovač.
Svítíme si svíčkami v jídelně a při týhle idylce sedíme a povídáme. A teď to začlo. Čajovník spustil vyprávění o svých sportovních výkonech. Převyprávět se to nedá, Donutil by mu záviděl. Jediné co z toho vyplývá a poučení pro nás všechny: POZOR NA ČAJOVNÍKA!
Je nebezpečnej nejen sobě, ale i okolí! A teď to není vtip! Je schopný protihráči vypíchnout oko a zlomit nohu současně. Dneska už ho žádná pojišťovna úrazově ani životně nepojistí, na zdravotní odvádí dvojnásobek. Mě se neskutečně ulevuje, protože zjišťuju, že nejsem největší střevo na sport. Jak Čajovník sám řekl: KDYŽ BUDETE CHCÍT NĚKOHO PORAZIT, NASAĎTE MĚ DO TÝMU PROTIHRÁČŮ!
Ten večer jsme se neskutečně nasmáli a ještě při usínání občas někdo jen tak vybouchne a vzpomene si na ty historky.
Čtvrtek je den, kdy nás čeká cesta do Strčena a tam prohlídka hradu a přesun do Liptovského Mikuláše. Dolů je to z Chaty po Suchým jen 2 hodiny, ale furt z kopce dolů :o(
To je nám málo a tak si zvyšujeme obtížnost rumem. Dobráci kluci ho pak nechali v opatrování nám s Dany, takže do Strčena dojdeme po 5 hodinách! Co dodat! Bylo hezky, tak jsme se kochali.
Ubytujeme se v LM v hotelu Kriváň, klasická bytovka, cena slušná, přímo v centru, sprcha hnus a tečka, na manželský posteli máme s Dany natažený prostěradlo na jedno lůžko, takže se k sobě tulíme moc.
Pátek – je den, který se nám vryje do paměti asi nejvíc. :o))))) Po snídani, opět vydatnou na víno rozesíláme kamarádům SMSky a pohledy, kde líčíme hotelové ubytování, elektrický vláček vezoucí nás do aquaparku. To nás nominuje na nové členy OSADY MASTER CARD.
Pravda nikoho nezajímá, ale já vám stejně musím říct, proč elektrický masňácký vláček: do aquaparku chcem, to jo, ale máme 3 litry vína a ty musíme vypít. Pitný režim je nutný dodržovat. Tak volíme mezi autobusem elektr.vláček, protože tam získáme dostatek času něco upít.
Tatralandia je aquapark největší v ČR,SR,Maďarsku a Polsku a stojí za to navštívit ho na konci sezóny. 6.10. se tedy opalujeme venku u bazénu na lehátku, obhlížíme plavčíky a plavčice a vrníme blahem. Tobogány, bazény, opičárny, klasika, ale pak ! VITALNY SVET – několik druhů saun, odpočíváren, relaxační hudby, římské lázně ,spousta nahatých chlapů a ženských a z toho pak divoké sny :o)
Všichni jsme pyšní noví členi osady MASTER CARD, přijal nás sám šerif mr. Frdy, heč!
Ale abysme trochu očistili jméno horalů vyrážíme v sobotu ještě na hezkou túru přes Kvačianskou dolinu do Prosieckej doliny. Zas řetězy, žebříky, hluboká údolí, funkční mlýn – OBLAZY, cesta za ludovým rezbárom, Chočské vrchy kolem nás, a blbosti cestou – př. Tanec pod kládou a prošení kolemjdoucích o bonbon.
Končíme na fotb.hřišti a proti zimě si dáváme Tatranský čaj! Dobrota, která v sobě skrývá celých 52% alkoholu! Tváře nám zčervenají a rozjívení jsme až do vlaku. Ještě v LM projíme a propijem zbytek peněz a hurá domů.
Ale nechce se nám.
Nikdo z nás nečekal takovou pohodu, propili jsme peníze i ty, které jsme s sebou neměly.
Závěr?
- Dodržování pitného režimu – víno k snídani, na svačinu, k obědu a večeři.
- Keď možem, pomožem!
- Blaku, Blačku, pitomečku pitomej! (Broku, Bročku, pitomečku pitomej a Tomáš Holý)
- - Blaku, Dany – vítá vás filmové štúdio Bratislava – viz fotka u starého dř.domku – natáčel se tam film o Jánošíkovi
- Blaku, ty draku! (asi byla noc vášnivá a tak Blake dodává u jedné snídaně, když mu Pája opět vyhrožuje tulením v noci, že mezi ně položí Ementál!
- kdo chce ochutnat Tatranský čaj, ať vyrazí do čajovny a doufá, že má Čajovník další zásoby
- A úplně poslední věc: kdo si vsadil, že se Dany vrátí s Blakem v páru?
Kdo vsadil na Plhu a Čajovníka? A naopak?
Nikdo nevyhrávává a jackpot se přesouvá do dalšího kola!
Další fotky na www.foto.domazlice.cz