Jdi na obsah Jdi na menu
 


Masopust - Flicperk L.P. 2007

21. 2. 2007

Chcete vědět jak to bylo?

Prostě masopust jak má být … pivo, šišky, ovárek, polívka, moře kořalky a oceán srandy….

Moc slov k tomu napsat není třeba, stačí kouknout na fotky zde a je hned jasný, jak jsme si to všichni užili, že jsme se snažili chvílema i o nemožné – třeba dudlat spícímu Šatovi u ucha a přesto ho nevzbudit, že byl nadrženej králík moc rozbujařenej a že všichni pili všechno…

Když maškary přepadli náhodný projíždějící, občas nechápali, občas se zdráhali, ale našli se vyjímky, teda vyjímka. Mladá paní s pánem v autě byla vytažená zajícem a vyzvána k tanci, který opět nezaváhal a povídá: íčko si zatancujem a potom Tě ….

Po průvodu se zasedlo do hospody, hrálo a zpívalo.

Koudelka se svým MHD byl zodpovědný a všechny nás několikrát obešel, že v 19 odjíždí (čas byl 19:15), ale my nedali na jeho naléhání a pařili jsme dál.

Ve 20 h měl přijet Fíla, který příjezd posunul, tak jsme se přidali s medvědem Frdym k mnichovi Pepovi Kunešů, letušce Kamilovi Jindřichů a ošklivýmu trpaslíkovi panu Šlechtovi a šli do tumačovský hospody pěšky.

Maje v žilách víc kořalky než krve vydali jsme se na cestu.

A tady začíná ten slibovaný outdoor!

Asi jsme měli věřit svatýmu otci nebo zcestovalý letušce, ale to my s Frdym ne! Podle nás nabrali směr do Mrákova a my chtěli do Tlumačova, takže rovnou za nosem.

Asi měli snahu nás umluvit k jiný cestě, asi informace shora či co, ale to my ne!

Cesta se změnila v louku, louka v pole a pole v džungli. 

Trní, maliní a ostružiní do půli stehen, popadaný stromy a hlavně tma jako v pr…

Hledat v tý tmě cestu se nedalo asi i z toho důvodu, že tam žádná nebyla a tak byla tma vůči nám vlastně milostivá, protože jsme furt doufali, že se cesta objeví….

První prošel Frdy, občas se ze tmy ozvalo OU, JAOU, JE, UF. Dalším kdo zvítězil nad nástrahami přírody jsem byla já, ale bylo to fakt o život. Kromě padlých stromů jsem překračovala i svatého otce! Řekla jsem si, že nemá smysl chodit jako baletka, ale prostě jít. A tak jsem  byla jak buldozer. Jenom jsem doufala, že to kalhoty přežijou a já s nima. Na malým příkopě před loukou jsem si skoro rozbila hubu, ale došla jsem. To nám v tuhle chvíli chyběli ale ještě ti tři. Učitelé ZUŠ. Sakrovali taky pěkně!

Když došli a my věděli, že žijou, šlápli jsme s Frdym do pedálů, protože nám nadávali fakt hodně a bohužel oprávněně. A my jen opilecky kejvali hlavama a říkali sborem hlášku o dobrodružství, který si prostě nekoupíš.

Před náma louka, za ní silnice a tám kdesi bude Fíla. BYL! Tak jsme ho uvítali a zasedli do auta, děsně šťastný, že žijem a vyčkávali na ty tři. První si to plápolal po louce svatý otec. Ruce nad hlavou, blaženej úsměv ve tváři, asi děkoval Bohu, že přežil a že přece tolik nehřešil, aby byl takhle potrestaném. A v tom se to stalo. S radostí, že Fíla stojí s autem na poli a ne na silnici, udělal krok…. do prázda….. hodil tlamu, a co neměl ještě omlácený, tak si domlátil. Hodil držku do pangejtu! Umělecký dojem 9,9! Nemohli jsme se ani nadechnout, jak jsme se řechtali. Chudák, on nechápal, kde se tam ten pangejt vzal. Pak ale jako vzorný mnich varoval  letušku i panďuláka a my měli po představení.

Do auta jsme se nevešli, překročili jsme všechny stanovený limity . Vzádu sedí tří pořízkové, já ležela na nich, nohy opřený o sklo, protože se mi dolů nevešli, vpředu řidič a další pořízek. Jak sám tohle komentoval řidič, všech 101 koní bylo využito k přepravě. Poprvé měl netradiční  polohu i on i auto. Zádek seděl, pravá strany taky a Fíla měl výhled jako z trambusu- seděl asi o 30 cm vejš než obvykle.

A dál si moc nepamatuju, protože jsem se furt něčemu řechtala.

Jo ještě skvělá hláška mnicha, kterej chudák jednou padl v trní tak, že měl jedno kopyto ve vzduchu chycený za maliní, hubou sjel 1,5 m (opět po maliní) a teď nemohl nic. Ani se hnout, ani se zvednout ani nic. On měl pořád totiž to mnišský dlouhý roucho. Až přišel kouzelný trpaslík a zachránil ho. Silou mu odhákl nohu „ze vzduchu“ a zvedl ho. Chudák mnich měl v tu chvíli v hlavě: „Tak a íčko buď spím a zdá se mi to a nebo jsem už mrtvej.“

Pak jsme se ještě stavili na jedno v Meluzce a ukazovali si krvavý nohy a šrámy.

A o den později: Frdy: „Nemluví se mnou půlka lidový školy, malá byla s Pavlou na tanečkach…“

O dva dny později: furt se řechtáme, šrámy pálí pořád stejně  a Frdy dostal SMS od Kamila, že musíme udělat rekonstrukci.

To ale nevím, já tu cestu za bílého dne snad ani vidět nechci.

O tři dny později: Frdymu stále tlačí v nohách asi 8 trnů a učitelé z lidušky pořád bručí. Když kantoří bručí, dělnický lid se řechtá!

Zápisky z outdoorové akce sepsala – často šílená, občas kráva a tak jsem to teď spojila v jedno, prostě šílená kráva PLHA  :o) 

P.S. Kolibříku, ty hňupe, příště zase dělej z kulturní akce outdoor! Už nikdy víc! To až takhle označíš maškarní bál, tak cestou domů poplaveme i v Zubřině… Neopovažuj se!!!