Octoginta Octo 2008
Pokusil jsem se zpracovat ještě čerstvé informace z podzimní procházky, časy níže uvedené jsou někdy naprosto přesné, někdy odhadované. K zápisu nám sloužil záznamník mp3 a měli byste to slyšet, paráda – jen teď nějak zlobí a widle to chtějí formátovat. Pokouším se zprávu napsat stručně, stejně jako Wawi jeho novoroční emaily, tady to je:
je právě 18-11-2008 a budík ukazuje 7:00 ráno
spal jsem tvrdě celých osm hodin, ale stejně vstávám s takovým divným pocitem. Vzpomínám si na sen o cestování časem. Pamatuju si jen útržky, ale přitom přesně vím, kde jsem byl. V hlavě mi zní „Uroboros“. Divné. Nemohlo se skutečně stát? Občas je jen malý rozdíl mezi snem a realitou. Ale stroj času? Běhat s batohem po Praze? Spát v lese v takové zimě? Pádlovat v zimních rukavicích a sandálech? A při tom všem potkávat spousty stejně postižených, kteří se tomu ještě smějou a vtipkují? Ne, to ne, to je hloupost, ale jestli to byl sen tak proč mě sakra bolí ty nohy? No nic, posuďte sami, pokusím se vám ten sen alespoň převyprávět:
silnice Beroun-Nižbor, 13. listopad 2008, 23.45
je mi zima, společně s Dájou a těžkými batohy ukrajujeme první kilometry letošních toulek podzimem zvaných Octoginta Octo (dík JT za výstižný popis závodu). Nevíme co nás čeká, neustále mi hlavou duní zvučným hlasem: „Čas je jako Uroboros“, had, požírající svůj vlastní ocas, symbolizující čas, nikdy nekončící běh života, návrat od konce k začátku.Před námi spousta neznámých a jediná jistota, cíl je vzdálený necelých 88 hodin. Uroboros, had, který nemá nožičky, ale nás budou zas pěkně bolet....
Vraťme se teď kousek zpátky v čase a povězme si, jak to začalo:
3-10-2008 12:00:10
již několik dní se těším, jak nás zaregistruji jako první team na Octogintu, tentokrát pod naším současným názvem NásNeznáte. Na notesu dvě okna, jedno s přesným časem, na druhém se objevuje registrační formulář, začínám vyplňovat povinná pole, odklikávám poslední a říkám si, že alespoň v seznamu teamů budeme první. Ach ta naivita. Místo očekávané věty: Děkujeme, váš team byl registrován mi naskakuje screen s delším textem. Nemám ve zvyku to číst, klikám znovu, kontroluju data a opět to samé. Začínám číst a krev mi tuhne v žilách: Bohužel, max. počet 20 teamů byl překročen, pokud se chcete registrovat jako náhradníci .......atd
To byl fofr, kontroluju přihlášené teamy a poznávám známé tváře, úplně mě mrazí, dva roky se těšíme a teď......telefonicky a emailem jsem nucen poprvé zklamat team, někteří skoro brečí. Kontaktujeme orgy s žádostí o zařazení jako náhradní team, třeba to ještě vyjde.23-10-2008 volá Luděk Hrnčíř, že prý nás berou, jako dalších 5 octogintou již také protřelých teamů. Musíme se tedy jmenovat jako dřív, KAPAZABAKA. Obrovská radost – jsem nucen opět zklamat team – žádné válení, trénovat mozek, nic si nezlomit a balit
čtvrtek 13-11-2008 21:00 Hlavní nádraží Praha
mezi bezďáky, pochybnými individui, spěchajícími manažery, studenty a cestujícími se nachází již od pohledu lidé, kteří sem přijeli ze stejného důvodu jako my. Vyhledat orga a s ním snad i stroj času. Wawi je nepřehlédnutelný, hlavák zajisté není jeho přirozené prostředí. Registrujeme se a s Kouďou obcházíme teamy a seznamujeme se.
13-11-2008 21:55 – u tabule odjezdů sledujeme hodiny a čekáme na 22:00 kdy můžeme roztrhnout obálku a konečně se dozvědět první úkol. Na záznamník nahrávám poslední vzkazy, rozhovory, dojmy před závodem. Objevují se hlášky typu „letos vám natrhneme tamtototamto“ , ale i „vše co mám odkazuji své ženě Filoméně“ Plha hlásí, že si radši nevzala Pištu Hufnágla...Trošku škádlíme Jana Team a podáváme první bonbony a placatku. Jedna Jana vykřikuje:“už je to tady, už je to tady...“ stále dokola, jako by byla v tranzu.
21:58 – náš pokus o falešný hlasitý odpočet nevyšel, i když několik teamů to strhlo...
22:00 – halou se ozývá zvuk trhaného papíru. Kurs rychločtení se hodí. Náhodně rozdělujeme team, část A – já(Kolibřík) a Dája běžíme na vlak do Berouna, máme obálku. Část B – Plha, Borůvka a Kouďa zůstávají. Poslední vagon se tváří jako obyčejný, nicméně je to stroj času, kterým se přesuneme v čase i místě. Jak brzy zjišťujeme, technologie ještě není zcela vyřešena, neboť při přesunu vzniká obrovské teplo a ve vagonu je děsný vedro. Tajemný Krum nám přináší zvukové instrukce. Šifra je jednoduchá, jen ten děd je na mapě maličký. Při cestě časem se nám zjevují postavy náhodných období, jen někteří chybí, že by další šifra? chybějící převlek? maketa Nagasaki?....“1945 – tlustý muž si sedá svým zadkem na Nagasaki“.
V obálce máme instrukce že musíme vyzvednout povinnou hrací kartu a startovací žetony nutné pro hru (vo co jako de?) v obcích Nižbor a Hudlice. Nevíme v jakém jsme roce, ale nádražní hala vypadá stejně. Orientujeme se v mlze a spěcháme podél Berounky, nejdřív Nižbor, pak s jednou slepou zacházkou (v noci se žlutá mění v zelenou) do Hudlic a hurá na Děd. Cestou nás míjejí i postavy oblečené spíše na maraton a lehkým klusem mizí v mlze. Zjišťujeme, že jsme se mohli rozdělit a schovat batohy v lese. Jinak nuda. V 01:00 volá druhá část teamu, že si byli zaběhat v Praze a dali jsme dohromady nějaké informace.
Část týmu B v Praze jak zaznamenala Plha
já (Plha) s Borůvkou a Kouďou rveme 3 kletry do úschovny zavazadel a rozběhneme se po Starém Městě hledat zašifrovaný text, který vždy byl v úrovni, kam čůrají psi. Moc tomu nerozumíme, ale pečlivě vše zaznamenáváme. Naskakujeme do vlaku, který se s námi vydává směrem na Beroun.
Stejně jako A části našeho týmu i nám příběh začíná stejně. Temná hudba navozující atmosféru skoro až konce světa, letopočty, které vnímáme jako součást hry.
1945 – atomový výbuch
1939 – zřízení protektorátu Čechy a Morava
1848 – všeslovanský sjezd
1804 – Napoleon
1781 – císař – augustus pravoslav
1648 – konec 30 leté války
1618 – Vilém z Košumberka – defenestracde
1492 – objevena Amerika
1431 – Johanka z Arku
1424 – zemřel Jan Žižka
1355 – Karel IV.
1344 – Arnoš z Pardubic – arcibiskup zemřel
1066 – bitva u Hastings
476 – konec Caesara
- 40 – Galius Julius Caesar – ŘÍM
- 218 – Hanibal
- 428 – narození největšího filosofa
Prochází vlakem postupně sedm osob, i tady nevidíme nic než zápletku, šifru a tak sledujeme každý detail : raněná bez ruky, od krve, potrhané oblečení
Lazaret , možná mor, bledá
Opilec s petrolejkou, bledý
Napoleonský voják, kašle, bledý
Kurva bledá D na prsou
Světlý oblek , krevavý
Mnich
pátek 14-11-2008 4:45
Na Děd dorážíme dost utahaní a bolaví jako poslední team, nic veselého. Dája už má hrozivé puchýře a pokrývá nohu náplastí. Naše béčka mohou konečně odkrýt pointu a začínají běhat po kopci. Dája mi dává mrkev, mám jí v puse rozkousanou a je tak suchá, že se musím napít. Vybírám si pečlivě z několika petek. Líbí se mi jedna s příchutí mango. Zhluboka piju, u čtvrtého loku docházím poznání, že voda nemá bublinky a z ovoce jsou cítit pouze švestky. Pátý lok polykám velice nerad – slivovice v kombinaci s mrkví mi dala zabrat. Opouští mě pesimismus. S Dájou lezeme pod Koudelkovo spacák a necelé dvě hodiny hybernujeme
V Hudlicích u kostela řešíme další šifru, jejíž indicie si musíme zapamatovat na předchozím stanovišti. Tentokrát jsou možnosti tři. Pomalu doráží teamy z Nižboru, hezky zpruzení. Vysvětlujeme řešení a oni se ptají jak vyřešit mincí tři možnosti postupu. Navrhujeme Kámen, Nůžky, Papír. Na šifru však naše znalosti stačí a jdeme správně po modré. Někde cestou si uvědomujeme, že jdeme správně a to vše díky znalosti čtení stop savců – takový obrovský zelený výkal uprostřed křížení cest, vedle látkový a papírový kapesník. Dle teploty (ne opravdu jsme na to nešahali, jen viděli jak se paří) zjišťujeme, že savec není daleko. Šlápnout bych do toho nechtěl.
Nejdřív Svatá – další šifra, poté rozvaliny hradu Vraní skála a dál na Plešivec a Hředle. Po lesní cestě se to krásně vykračuje, jen už nemáme co pít. Pět litrů vody v nás. V obci Hředle s Kouďou zkoušíme vyřešit vodu a zvoníme na rozbitý zvonek u jednoho domu a odcházíme. Po sto metrech na nás křičí nějaká stařenka co že jsme za chuligány, když zazvoníme a pak utečeme. Vracíme se, vysvětlujeme, že neutíkáme, že sotva jdeme a prosíme o vodu. Paní nám dává vařit vodu do mikrovlnky, do rychlovarky a ještě na sporák. Pak si povídáme o jejím mládí. Ach ty cesty časem. Paní také chodila na procházky a poznávala kraj, ale říkali tomu prý tenkrát tramping: „Vy to nevíte, ale za války, když se nikam nesmělo, to jsme s děvčaty chodily jenom na Kokořín, ale jen do té doby, než to tam objevili Němci, pak už jsme tam nechodily. Bály jsme se, že něco hloupého řekneme a oni nás pak zavřou.“
Loučíme se a vzhůru za našimi děvčaty na Točník. Proč jít po červené, když žlutá je kratší. Již druhý z kopců, co je dnes svini podobnej. Odměnou je krásná hřebenovka s výhledem na postupující teamy. Parádní hrad, z kamenů sálá chlad. HornoPorno se činí, opět jsou jen kousek před námi. Věci do konírny – kozla vyháníme a litujeme team, kterému pes sežral sváču. Vzhůru na stanoviště. Sokoban dáváme na podruhé a říkáme si, že počítačové hry na hradě jsme ještě neviděli. Řešíme ozvěny – opět až na druhý pokus a jdeme si zahrát stylové šachy s královnami na Žebrák. Vcelku rychle vyřešeno. Jen při akční části Kouďa přeskakuje hradby a přibíhá se stromem. Navazujeme gumycuk a odlamujeme alespoň kořeny s hlínou. Máme to...Holky řeší Architekta. Rychle na zámky a multinu. Zámky nás trápí dvě hodiny, ale nakonec dáváme. Křížek na telefonu nás nějak potrápil. Na multinu už není čas. Ošetřit nohy, hodit boba a jdeme si zdřímnout. Je něco po desáté.
sobota, 15-11-2008 01:00
čekáme na odvoz a výsadek – team rozdělen na tři skupiny. Bohužel orgové mají nehodu a tak se to přesunuje na půl třetí. Sedíme u ohně a pijeme hnusnej uzenej čaj, ble....konečně vím jak chutná vývar z ponožek. Ochutnávám a hledám petku s ledovou vodou. Naproti mě sedí kluk, oči opuchlé a říká, že mají v teamu rozdělené úkoly, on že má za úkol nespat. Víme, že takhle nevydrží. Luděk nás odvádí na stanoviště, kde vstřebáváme data z balíčků karet, nutná pro další šifru.Cestou na parkoviště máme za zády krásný hrad a vše sleduje z jasné oblohy Velký vůz.. Říkám si zda to vidí....
S šátkem přes oči jedeme dodávkou ještě s teamem Tajtrdlíků. Výsadek, zima, hnus, na šifře se před nás dostávají Jany. Orientujeme se a zjištujeme že jsme kousek od Rejkovic v Brdech. Jdeme s tajtrdlíky směr Kuchyňka pomalým krokem. Postupně se k nám připojují další členové našich teamů. Povídáme si a cesta utíká. Tajtrdlík má chalupu kousek od nás a je to Chod z 25%.
09:30 dorážíme na Kuchyňku po nádherné hřebenovce, koukám jak osel na šifru, čas pomíchal spoustu věcí, bereme tedy do rukou knihu „Dieta Adama a Evy“ a vzpomínáme na řízek a jahody. Sedíme na kopci, kocháme se výhledem a čteme recepty. Bez nápovědy bychom to asi nedali. Naštěstí je bez trestných bodů. Chceme všichni řešit, jen Kouďa je rozumný a vaří polévku. Holky prudí, a říkají mi, že prudím já. Asi jim vadí, že se seru do receptů. Tak to také vzdávám. Koukám na oblohu a říkám si, že je takhle k večeru už dost zima, pak koukám na hodinky a zjišťuju, že je 10 dopoledne.
Pokračujeme na Stožec. Plha vypráví, jak si zvrkla na Točníku pravý a pak hned levý hýžďový sval a jak má kotníky v prdeli, tedy anatomicky se jedná o stejnou část těla. Její pády na zadek, zvláště na Točníku, byly opravdu kaskadérské kousky. Zkoušíme s Plhou chůzi v sandálech, prostě musím vyvětrat nohy. Na Stožci zjišťujeme, že nás čeká Dobríš se spoustou vzdálených stanovišť se rozhodujeme pro velká stanoviště B2 a B3, kam musí celý team. Zacházka tak 10 km. Jdeme proti proudu času, proti nám zrovna jednou závodníci na kolech s nápisy InterTransBrdy. Až po chvíli si uvědomujeme, že cyklisté vlastně stojí, neboť jejich domnělí pohyb je vyvolán naší cestou v čase zpět do minulosti. Navzájem se chválíme za naši představivost zvuků kol, brzd, funění. Někdo si dokonce dokázal představit, jak který závodník páchl potem.
B2 - fragmenty řeči, jsme zde jako první team, B-týmačky jsou tady dvě a mají děsnou radost. Dokonce nás hostí salámem a chlebem. My je pak bonbony a sherry. Fragmenty řeči dáváme až po chvilce, kdy se vracíme k prvnímu nápadu.
Děrné štítky s historií a kladnými a zápornými postavami na B3 jsou pro nás moc těžké. Limit 10 minut nám nedává žádnou šanci. Navíc už je tma a děrné štítky lokalizujeme až v půlce limitu.
Nekonečná cesta do Dobříše. Proklínáme asfalt a zvláště projíždějící auta. Nacházíme sokolovnu. Kontrolujeme, jak jsou na tom HornoPorno, Tajtrdlíci a Jany. Orgové posunují deadline a my se rozhodujeme jít spát na 4 hodiny. Nestíháme další stanoviště a děvčata se pokouší pouze tančit. Bohužel. Dáváme guláš a čaj. Dokonce je k dispozici citronka a cukr. Jany dostávají indulonu na stehna a trošku naší veselé vody. Slivovice a bonbonů stále dost. Začínám smrdět i sám sobě, nejsem sám. Poprvé od čtvrtka si sundavám bundu. O nohy se pečlivě staráme a oni nás odměňují výdrží.
neděle, 15-11-2008 01:45
vyrážíme směrem na Nový Knín, kde se kdysi těžilo zlato. Jdeme zkratkou přes Pouště a je nepříjemný vítr. Potkáváme domorodce vracející se ze zábavy a chvilku vysvětlujeme, co jsme zač. Pamětní deska rodáků, kteří zahynuli v první a druhé svět válce, oba ve věku 21 let. Při čekačce vybalujeme folii proti smrti, bo je zima. Z nedaleké diskotéky odcházejí poslední hosté. Luděk vyzvídá, zda Jany dokážou porazit Lamy a opět stejné kolečko. Bonbon a povinný hlt. V muzeu řešíme šifru, cíl je osada Krámy, nicméně nesledujeme popsanou cestu a jdeme zkratkou, asfalt by nás zabil. Lezeme přes další kopec, cestou necestou a nahoře jsme úplně mokří.
Vysněné Krámy, už je vidět, dáváme pauzu, „obědváme“ a zjišťujeme, že zkratka to zas velká nebyla, ale že se vyplatila. Kouďa se nejdříve snaží najít na termosce víčko, neb jí dostal do ruky dnem vzhůru a žádá mě o otvírák, poté burcuje team a tak s pomocí termofolie tvoříme živé cukrdle. Počasí se zhoršuje, začíná poletovat sníh, naštěstí jen chviličku.
Pokračujeme na Křížov a Čím, u Chotilského rybníku řešíme šifru celkem rychle – nápisy na stromech, po složení textu se objevily chybějící písmenka - a pospícháme rozvážnou chůzí 3km/h do osady Živohošť na břehu vodní nádrže Slapy. Rychlé občerstvení, přebalit věci, namazat nohy, nasadit sandále a nafouknout raft.
12:00 vyrážíme plnit přehradu a těšíme se na stanoviště, trošku nás mrzí, že jsme vzadu a nestíháme je plnit. Ačkoli proti proudu (je-li tam vůbec nějaký) cesta utíká a my vzpomínáme na Krumlovský vodácký maraton. Nejde nám to, některá stanoviště vypouštíme, balony se nám nevedou, rybičky taky ne, takže jen prusíkování, míč na kroužku a potápěč patří mezi silné stránky. Cestou spousta rybářů (ani jeden nic nechytil) a zazimovaných hausbotů. V jednu chvíli se na nás řítí po molu chlap v gumákách a řve – divíme se co je to za akčního b-týmáka, ale je to jen rybář a má strach o vlasec.
17:50 Úžasný výkon jednoho ze závodních teamů a nás o dosažení stanoviště, kdy jejich loď dorazila o půl metru dříve při několik stovek metrů dlouhém boji. Nakonec se ukázalo, že důležité je mít v teamu i člověka, který vyskočí a zvládne tři metry po souši. Naštěstí je dost místa pro dva teamy.
Můj bezva podprdelník a zároveň odháněč vlků (předloni mě jeden kousnul a až do cíle se nepustil) se trhá a tak mám cestou přednášku o endemickém druhu Vlka Slapního. Zároveň také vyzdvihuji důležitost krému Nivea před zubní pastou. Je zima, zase si připadám divně, asi díky sandálům naboso a zimním rukavicím. Prší a potmě se celkem špatně řídí. Chvílemi si říkáme, že se možná vracíme. Pod rouškou tmy si nedaleko opékají klobásy, které krásně voní.
Dál už nic plnit nemůžeme a tak využíváme možnosti vystoupit dříve a v osm za dohledu Wawiho myjeme raft a spěcháme do Hříměždic.
Nohy jsou ready, otoky splaskly, již nemokvají, jsou suché a tak krásně šlapou. Navíc bez batohů. Zde v hospodě s nápisem Kino a spoustou faninek vysvětlujeme, co jsme za závod a vidíme se v jejich očích jako božstva. Další dav fanynek za hospodou. Všechny radí, kudy do hospody. Zde se nachází stůl několika komparsistů – opilců, kteří zde berou svoji roli dokonale a vypadají skutečně opile. Stejně pak i hospodský, který má pro všechno jednu cenu.
Spíme v přilehlém sále na balkoně, netopí se a je tady hic. Nejhezčí stanoviště s úkolem. Odpočívat 4 hodiny, za každou hodinu bod. Plní na sto procent. Dáváme pivo a párky. Plha nás budí v půl dvanácté, což odmítáme, to jsou jen tři body. Pak nás budí v jednu, namísto v půl jedné. Spíme jak zabití. Jdu poděkovat orgům za úžasné navození atmosféry středověkého šenku a cestování stoletími pomocí hudebních projevů komparsu. Balíme, oblékáme, spěcháme do cíle. Už jen 30 km
pondělí 17-11-2008 02:02
Na kopci u obce Nečín plníme v lomu blízká stanoviště – Házení koulí (stojím na kraji lomu, obráceně oblečenou bundu a čekám až mě borůvka zlomí nos, nicméně většina koulí končí okolo mě, já nic nevidím, chytit se to nedá....natož to pak hodit Kouďovi a dál do bedny. Vzdáváme, Borůvka s Kouďou na lodi sbírají míčky na vodě. Jdeme na blízkou pantomimu, kde máme rekord. Téma bolševik a to, že jak mi dnes sdělil Antonio, že jsme věkově nejstarší team nám pomohlo. Dája byla vybrána jako nej herečka – celou dobu to na nás hraje s nohama a tady vyšvihla kozáčka. Její ukázky typu srp a kladivo nebo bbbbbbbbbstály za to.
Pokračujeme na Chlum, kde plníme empatický úkol ve čtyřech. V Oborech Kouďa dostal možnost závodit, protože byl nesnesitelnej. Běžel s mapou na malé stanoviště, které jsou cestou. Na stromech jsou nápisy typu: stavba a my musíme každý zvlášť napsat, co by asi napsali další členové teamu. Takže naše:
Nicméně to o nás nic nevypovídá, jen město, ženské jméno a jídlo jest pravdou. Dáváme si tlačenku a olivy, zajídáme muslityčí.
Docházíme do čajovny, kde si dáváme lepší pytlíkový čaj a vyprazdňujeme básnické střevo. Úkol 10 vět na téma octoginta, dost děsný výplod:
Óda na OO
Ve čtvrtek večer octa začla a sranda nás přešla.
Z Berouna dál dvě cesty vedly, někteří z nás už k mrtvolám lehli.
Když odešli na Točník už mokval i konečník.(nebyla použita s ohledem na nepravdivé údaje)
Ozvěny ze studny na nás volaly ale my v konírně tvrdě jsme chrápali.
Ó, Brdy, toť naše touha, nohy však křičí ach, sakra, ouha.
Zarytí vodáci plující po vodě, pádlují poslepu věříce náhodě.
Básnické střevo prázdné zdá se býti, ale my teď už musíme jíti.
Básnické střevo už zdá se být prázdné, všude je nasráno, mějte se krásně (nepoužito s ohledem na stále se opakující slovo být, což je asi všem jasné)
Pokračujeme dál, ohlásil se i Kouďa, s tím že malé stanoviště nenašel, ale že vidí Slapy, takže doufáme v jeho rychlé nohy a znalost číst směrové cedule a navigujeme ho zpět. Než chvíli přemýšlet razí teorii, to uběhám a tak se špatně někde zorientuje a vyráží přesně na opačnou stranu. Dojde mu to, až když kouká na znovu na Slapy…. Game over…. Otáčí se a vrací se zpět.Pak se mu zase podaří myslivcům zkazit hon, když vlítne na louku se stádem daňků a udiveného myslivce se zeptá, jestli je to tímhle směrem.. do….nevím Paďous. Ten nejprve ukáže správný směr, ale pak mu bleskurychle dojde, že mu vlastně zničí celou naháňku a tak rychle ukazuje na opačnou stranu. To ale Kouďa rychle prokoukl a s úsměvem na rtech a s nohama už zase v pohybu mu povídá: jojo, já vím, ale to tu ještě proběhne 150 dalších…. Tak myslivec složil flintu a co se dělo dál nevíme. Když míjíme kravín holky povídají, že už stejně smrdíme, a že zahrabat se tak do teplýho hnoje, to by bylo něco. Zamítnuto, na vesnický whirlpool není čas. Můj návrh udělat z hnoje kuličku a válet jí na stanoviště je také zamítnut.
8:00 máme 31 bodů, zbývá 6 hodin do konce naší podzimní vycházky, jak to nazvala jedna dívka z JT, konkrétně Jana.
10:00 poslední stanoviště, na chvilku se k nám připojuje Koudelka, dostává redbull a vyháníme ho pryč pro další bod. Našel další nůž a málem ho střelil myslivec, který si ho spletl s daňkem. Nálada v teamu stoupá
Dělám poslední reportáž s Jana Teamem (doslovný přepis):R: děkuji za rozhovor a hodně štěstí
Jdeme po modré směr Příbram, cestou plníme úkol a zaznamenáváme souřadnice GPS dle vyfocených objektů.
Blížíme se k cíli, Příbram, hurá.....CÍL...jsme tu. Plha si konečně mohla po třetím ročníku užít ten pocit dojít do cíle a nekončit kvůli kolenům a kotníkům. Je to drsňák.
V tělocvičně jíme, rozdáváme bonbony, dopíjíme slivovici, čekáme na Kouďu a je to. CÍL.
Po zjištění odjezdů vlaků běžíme na nádraží – fakt běžíme. Doma jsem ve čtvrt na devět, léčím nohy, plním pračku a koš. Kreativně tvořím na vaně hnědý proužek, přemýšlím jak asi dopadl tým, který měl v Praze s sebou míč proti trudomyslnosti a jdu spát.
Je úterý, 18-11-2008, 10:00
volá mi Plha, že se šla v noci doma napít a místo aby použila světlo, svítila si čelovkou. Zjišťuji, že jsme šli a běželi cca 185 km a že po vodě to bylo dalších 22 km. Celkem jsme naspali 11 hodin. Jsme 18. z 28 týmů – 25 týmů došlo do cíle. Před náma o bod skončil JanaTeam. Ještě nepatříme do šrotu.
Pokud se chcete podívat na trasu na mapě, již to zpracovali soupeři z týmu To umí každý debil, takže mrkněte zde. Pro doplnění i ofiko stránky Octoginta Octo 2008 a občanského sdružení Velký Vůz. A pro srovnání naše reportář z OO 2006.
Vzkazy a poděkování:
A-týmáci - dík, dík, dík, zase super akcička. Máte náš obdiv. Určitě jste si při plánování a realizaci dost užili. Vždy nám dodalo energii, když jsme vás potkali na stanovišti nedávajíc najevo svoji únavu a ospalost. Vaše úsměvy doslova nabíjeli energií. Jen Wawiho poťouchlý úsměv v nás vždy vyvolával paniku co nás ještě čeká...
Omlouváme se, ale naše netrénované fyzično často sotva došlo na základnu a již nebylo schopno obíhat hvězdicová stanoviště a plnit všechny ty vámi pečlivě připravené úkoly a na ty jsme se přitom těšili nejvíc.
B-týmáci – byli jste skvělí, dík, ani netušíte, jak moc nás nakoplo, když jste nám nabídli salám s chlebem, trochu té vody. Snad i vám byl odměnou náš bonbon a hlt ostřejšího moku. Jak nádherný to byl pocit vidět na vaší tváři pocit blaha, že po 24 hodinách konečně vidíte blížit se první tým, kvůli kterému tam ve tmě, mrazu a mlze čekáte. I nás potěšilo dozvědět se, že jsme na různých stanovištích první, byť jsme ze základny odcházeli mezi posledními. Spoustu z vás jsme neviděli, což nás mrzí, ale bylo to nad naše síly.
Dlouho budeme vzpomínat jak jste odpovídali na naše dotazy typu „a jak je tohle? co to je? děláme to alespoň správně? slovy: „nevím“, „neznám“, „my nemůžeme ani naznačovat“
Soupeřům – dík za bezva atmosféru, rádi jsme viděli své staré známé a potkali nové kamarády. Vidět, že jsem na tom zle, ale že nejsem sám, to fakt moc pomohlo. Mnoho z vás jsme nemohli poznat blíž, bo jste nám už na záčátku utekli, ale to snad někdy napravíme. Ještě dlouho budeme žít ze vzpomínek na teamy HornoPorno, Tajtrdlíky a Jana Team a další, se kterými jsme strávili část putování a užili si i obrovskou dávku smíchu.
Spolubojovníkům v teamu – obdiv Dáje za to, že opět s puchýřema přes celá chodidla z první noci došlo až do cíle. Obdiv Plze za její vytrvalost a soustředěnost dojít do cíle, po problémech s kolenem a kotníky ho dosáhla až na třetí OO. Obdiv Kouďovi za jeho maratonský výkon v poslední den závodu. Obdiv Borůvce za navigační schopnosti a plánování zkratek.
Cítili jsme se prostě jako doma mezi svými, jen nemáme tak velkou zahradu na procházku, raft se do vany nevejde, nenosíme ledničku a ložnci na zádech a světla máme normálně na stropě a ne na čele.
Psáno v polospánku.....korektura, fotky a také upřesnění vyhrazeny....kuva to je dlouhý....
Za tým Kapazabaka Kolibřík
odkazy na fotky orgů a účastníků:
report od Pytláka (gulásh maker :)
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkně napsaný to je, úplně mi to vrací bolest do svalů a víčka mi začínají klesat únavou.:) Nicméně veselé zážitky a společný smích přetrvávají a doufám, že si spolu zazávodíme i na další Octogintě. A určitě se uvidíme i při jiné příležitosti, když to máme k sobě takový kousek. Čtvrtinový Chod:)
Pěkné!
(StaNov (AC PRESS), 20. 11. 2008 12:26)
Musim říct, že při čtení tohoto walkthrough jsem se několikrát ztotožnil s vašim teamem. Taky bych měl něco podobnýho napsat, dopokavaď to mám v paměti.
Příjemnou rekonvalescenci!
první
(Fuňa, 19. 11. 2008 21:12)Čau týme. Koukám, že jste si opět užili pořádnou nálož outdooru. Koldo, musím se přiznat, že jsem se docela těšil na report z OO, a opět jsi mě potěšil. Doufám, že budou i autentický přednášky.
moc pěkné
(Honza - Tajtrdlíci, 20. 11. 2008 18:40)